In: Filozofia, vol. 74, no. 6
Ivan Blecha
Detaily:
Rok, strany: 2019, 427 - 439
Jazyk: cze
Kľúčové slová:
Heidegger – Fink – Parmenides – ontologie – bytí – jsoucno – Lichtung – fenomenologie – svět / Heidegger – Fink – Parmenides – Ontology – Being – being – Lichtung – Phenomenology – World
Typ článku: State / Original articles
Typ dokumentu: časopis / journal
O článku:
Eugen Fink a Martin Heidegger se v roce 1966 sešli při četbě Hérakleita. Z jejich komentářů vyplynuly velké rozdíly, dané jejich vlastní koncepcí: Fink považoval u Hérakleita za klíčový pojem „ohně“, protože mu připomínal jeho pojetí „světa“, zatímco Heidegger vycházel spíše od pojmu LOGOS a viděl v Hérakleitově nauce snahu o propojení zjevné a nezjevné stránky bytí, jež může být člověku dobře přístupné. Podobné rozdíly můžeme u obou myslitelů najít i při čtení Parmenida. Fink hodnotí Parmenida víceméně standardně a kárá ho za vymezení bytí jako protipól absolutního nebytí. Řadí ho tedy mezi myslitele, kteří tradici otázky po bytí spíše zamlžili, než aby jí prospěli. Heidegger naopak řadí Parmenida díky specifickému překladu pojmů NOEIN a EINAI do linie k Anaximandrovi a Hérakleitovi, tedy mezi ty myslitele, kteří vztah myšlení a bytí chápou správně jako vstřícné nastavení otevřenému poli jevení. Sám Heidegger těmito analýzami začíná opouštět striktní dualitu „jsoucna a bytí“ i pojem „ontologické diference“ a přiklání se spíše k původnímu fenomenologickému zachycení vazeb mezi zjevným a nezjevným, odkrytým a skrytým.
Eugen Fink and Martin Heidegger met in 1966 to read Heraclitus. The differences between their conceptions led to significant differences in their commentaries. Fink considered the term of “fire” as the fundamental term in Heraclitus՚ philosophy because it reminded him of his concept of “the world”, while Heidegger focused on the concept of logos and saw in Heraclitus՚ work an attempt to connect the concealed and the unconcealed aspects of Being, which are accessible to man. Similar differences in their views can be found also in their reading of Parmenides. Fink evaluates Parmenides in a more or less standard way and rebukes him for defining Being as a counterpart to absolute non-Being. Thus, he considers him as one of the thinkers who have brought confusion rather than clarity to the tradition of the question of Being. On the other hand, Heidegger puts Parmenides (due to the specific translation of the terms noein and einai) in the tradition of Anaximander and Heraclitus, that means among those thinkers who rightly understand the relationship of thinking and Being as an attunement to the openness of the world. In the course of these analyses Heidegger himself begins to abandon the strict duality of “beings and Being” as well as the concept of “ontological difference” and is inclined towards the original phenomenological understanding of the links between the concealed and the unconcealed, between the manifest and the hidden.
Ako citovať:
ISO 690:
Blecha, I. 2019. Fink a Heidegger při četbě Parmenida. In Filozofia, vol. 74, no.6, pp. 427-439. 0046-385X. DOI: https://doi.org/10.31577/filozofia.2019.74.6.1
APA:
Blecha, I. (2019). Fink a Heidegger při četbě Parmenida. Filozofia, 74(6), 427-439. 0046-385X. DOI: https://doi.org/10.31577/filozofia.2019.74.6.1
O vydaní:
Vydavateľ: Filozofický ústav SAV / Institute of Phillosophy, Slovak Academy of Sciences, Bratislava, Slovakia
Publikované: 4. 7. 2019