In: Slovenská literatúra, vol. 57, no. 1
Stanislava Fedrová - Alice Jedličková 
Detaily:
Rok, strany: 2019, 29 - 59
Jazyk: slo
Kľúčové slová:
EKPHRASIS, DESCRIPTION, VISUALITY, INTERMEDIALITY
Typ článku: Vedecká štúdia / Study
DOI: https://doi.org/--
O článku:
Pojem vizualita se v posledních desetiletích zařadil mezi nejfrekventovanější výrazy diskusí o kultuře. Kontrastní příklad zcela současného románu (Miloš Urban: Lord Mord, 2008) a prózy náležející k výpravné tradici 19. století (Jakub Arbes: Svatý Xaverius, 1873) ukazuje disproporční pozornost, která je v interpretacích věnována vizuálním kvalitám textu, a také zaměňování vizuality a popisnosti. Studie proto předkládá pracovní klasifikaci popisnosti, v níž coby rozhodující parametr volí míru vizuality a rozlišuje vizualitu jako konkrétním textem doložitelnou kvalitu verbální reprezentace a vizualitu jako potenciální účin určitých vlastností textu. Na základě těchto kritérií pak rozeznává popis informačně nasycený, ilustrační se symbolickou funkcí, sugestivní popis prostředí evokující atmosféru, popis „vizuální“, tedy vizuálně fundovaný na rovině textu a současně směřující čtenáře k vizualizaci popisovaného a – v gradující řadě deskripcí – ekfrázi. V ukázkách specifického literárního žánru ekfráze se zabývá především způsoby jeho dynamizace, tj. zapojení do vyprávění, a to jak do dějové mikrostruktury situace, tak do dějové makrostruktury příběhu. Podle stupně této zapojenosti lze pak mezi jednoduchou ekfrastickou aluzí obrazu a ekfrází plně epizovanou sledovat celou škálu možností, včetně např. ekfráze propojené s postupně budovanou interpretací obrazu, jež je klíčem k interpretaci psychologie postav i celého příběhu v románu Jaroslava Marii Světice, dámy a děvky (1927). Zde i v Arbesově Svatém Xaveriovi se rovněž ukazuje možnost využití interpretačních metod uměleckohistorických pro literární vědu, když ikonografická analýza obrazu zobrazeného v příběhu usnadňuje pochopení jeho symbolického průmětu do reflexivní složky vyprávění. Diferencování mezi zapojením „obrazu do příběhu“ a „ekfráze do textu vyprávění“ se tak jeví jako heuristicky užitečné, ale povětšině i ontologicky nutné.
The term visualisation belongs in the last decades to most frequent expressions in discussions about culture. A contrastive example of quite a recent novel Miloš Urban: (Lord Mord, 2008) and a fiction fits in the narrative tradition of the 19th century Jakub Arbes: Saint Xaverius (Svatý Xaverius, 1873) show disproportional attention, which is in the interpretation paid to visual qualities of the text, and also to swapping the terms visualisation and descriptiveness. The study therefore submits classification of descriptiveness just in a form of work, in which like a decisive parameter the measure of visualisation is chosen. There is a distinction between visualisation as a quality of verbal experience supported by a concrete text and visualisation as potential effect of particular qualities of the text. Based on the criteria there are determined descriptions in the study such as fully informational, illustrational with symbolic function, suggestive description of the setting evoking atmosphere, “visual“ description, which means visually well-grounded in the textual level and directing the reader to visualisation of a described subject and – in gradational order description – to ekphrasis. In the examples of a specific literary genre – ekphrasis predominately deals with ways of its dynamizing; that means involving into narration both the microstructure of an action, as well as macrostructure of a story. Pursuant the level of involvement it is possible then to follow up the full scale of options within simple ekphrasis allusion of a picture and ekphrasis fully constructed through epic, including e.g. ekphrasis connected with gradually built up interpretation of a picture, that is a key for the interpretation of psychology of either characters or the entire story in the novel by Jaroslav Maria Saintesses, Ladies and Sluts (1927). Here and also in Arbes´ Saint Xaverius (Svatý Xaverius) there is a possibility to apply of interpretational art-historical methods for literary scholarship shown, in cases if iconographic analysis of the picture depicted in the story makes easier comprehension of the symbolic projection in reflexive element of narration. Differentiation between involvement of a “picture into the story“ and “ekphrasis in the text of narration“ seems to be heuristically useful, but most of the times also ontologically necessary.
Ako citovať:
ISO 690:
Fedrová, S., Jedličková, A. 2019. Obraz v příběhu – ekfráze ve vyprávění. Předběžné návrhy k rozlišení popisnosti a vizuality. In Slovenská literatúra, vol. 57, no.1, pp. 29-59. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
APA:
Fedrová, S., Jedličková, A. (2019). Obraz v příběhu – ekfráze ve vyprávění. Předběžné návrhy k rozlišení popisnosti a vizuality. Slovenská literatúra, 57(1), 29-59. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
O vydaní:
Publikované: 17. 1. 2019