In: Slovenská literatúra, vol. 66, no. 3
Alice Jedličková 
Detaily:
Rok, strany: 2019, 188 - 206
Jazyk: cze
Kľúčové slová:
oralita, rozprávač v prvej osobe, autorita rozprávača, folklórne žánre, česká próza 19. storočia // orality, first-person narration, omniscience, narrative authority, folklore genres, Czech fiction of 19th century
Typ článku: II. Štúdie / Studies
DOI: https://doi.org/--
O článku:
Příspěvek iniciovaný diskusí o pojetí lidu a lidovosti v 19. století se opírá o dlouhodobý výzkum narativních způsobů fikční prózy v témž období. Jeho centrálními kategoriemi jsou vztah jednak architextu lidového orálního vyprávění ze života a dalších žánrů k jejich literárním aplikacím, jednak stylizace skazového lidového vypravěče. Ten se sice většinou identifikuje jako homodiegetický, požívá však vyšší autority (zvl. vševědoucnost), než jaká je této pozici vlastní; to je vysvětlováno potřebou zachovat atraktivitu děje pro veškeré čtenářské publikum. Naopak střídání modu lidové narace s vysoce literárními postupy ukazuje ke snaze oslovit kultivovaností projevu i publikum sečtělé. Postoj subjektu takového vyprávění k předpokládanému publiku lze na základě komparace typických příkladů z trojí autorské tvorby (Karoliny Světlé, Leopolda Hansmanna a Vítězslava Hálka) a jejích komunikačních záměrů konceptualizovat jako integraci, sounáležitost a konfrontaci.
The paper prompted by the discussion on the apprehension of ordinary folk and folk
character in the 19th century stems from long-term research into narrative techniques
of fiction written in the period of time in question. Its central categories include the
relation between the architext of folk experience narration and other folk genres
to their literary applications, as well as stylization of a skaz-like folk narrator. Such
narrator typically identifies her- or himself as homodiegetic, however, she enjoys a
higher degree of authority (especially omniscience) than plausible in her position.
This may be explained by the author´s need to keep the plot attractive for any kind of
audience. On the other hand, alternating the mode of the folk narrator and sophisticated
literary techniques points to the effort to address the well-read audience. Based
on the comparison of typical examples from the production of three authors (Karolina
Světlá, Leopold Hansmann and Vítězslav Hálek), the communication intentions of
such narrators and their attitude to the assumed audience can be conceptualized,
respectively, as integration, togetherness and confrontation.
Ako citovať:
ISO 690:
Jedličková, A. 2019. „Já jsem to jen podle jeho řeči složil a maličko jsem k tomu sám přidal…“ Ke stylizaci lidového vypravěče v próze na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století. In Slovenská literatúra, vol. 66, no.3, pp. 188-206. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
APA:
Jedličková, A. (2019). „Já jsem to jen podle jeho řeči složil a maličko jsem k tomu sám přidal…“ Ke stylizaci lidového vypravěče v próze na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století. Slovenská literatúra, 66(3), 188-206. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
O vydaní:
Vydavateľ: Slovenská literatúra
Publikované: 24. 7. 2019