Aktuality

Pred 55 rokmi prežilo Československo jednu z najhorších nocí vo svojej histórii. V noci z 20. na 21. augusta 1968 vtrhli do našej krajiny vojská Varšavskej zmluvy. Inváziu viedol Sovietsky zväz, ktorého vojská zostali v Československu dlhých 23 rokov, teda až do roku 1991. Pred inváziou si Sovieti zabezpečili tzv. pozývací list podpísaný niektorými československými komunistami, v ktorom žiadali pomoc proti kontrarevolúcii a pri udržaní socializmu v Československu.

Vedenie komunistickej strany však vo vyhlásení, ktoré sa vysielalo v rozhlase v prvých hodinách invázie, odsúdilo akciu ako vojenskú okupáciu a porušenie medzinárodného práva. „Všemu lidu Československé socialistické republiky. Včera dne 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.“¹

Za zvukov streľby Československý rozhlas ďalej vysielal. Jedným z redaktorov bol aj neskorší český minister zahraničných vecí Jiří Dienstbier, ktorý v roku 1990 spomínal na inváziu takto: „Ty pocity byly zvláštní. První byl, že to snad je nesmysl, že to není možný. Jenomže nad barákem mi přelítávali letadla, takže v té vteřině ten první spontánní pocit vymizel. Druhej je pocit vzteku, ale ten taky trvá vteřinu, protože pak se člověk začne chovat úplně profesionálně. Já jsem to už zažil předtím ve Vietnamu a v Indonésii, když jsem si uvědomil, jak lezu na místa, kde je to vlastně nebezpečný. Ale ne proto, že bych byl statečnej, ale proto, že to vůbec nevnímám.“ Jiří Dienstbier pokračuje: „První věc, která byla, dobře obsazujou nás, tak musíme okamžitě ještě to odvysílat. Tak jsem letěl do rádia. Měl jsem na to 10 minut. No a během čtvrt hodiny, tam bylo dvě stě, tři sta lidí, který tam v noci přišli úplně spontánně, sami, aniž by je tam někdo volal. Takže když potom přišlo takový to malý komando v čele s doktorem Milošem Markom, kterého také jistě znáte, který tam chtěli pravděpodobně odvysílávat něco a především zabránit vysílání odsudku², pokud by k nějakému došlo, no tam my jsme je v pohodě zavřeli do jedný kanceláře a znemožnili jim jakoukoliv činnost, protože jich tam přišlo asi 10 a mysleli si, že tam najdou nějakou službu a techničku a v pohodě to všechno zmáknou. Takže se nám to podařilo udržet, až do chvíle, kdy skutečně Zděněk Mlynář nadiktoval z ÚV to prohlášení politbyra³ a bojovali jsme jenom o to, aby tam Rusové nepřišli dřív, než to stačíme odvysílat, protože pak by teprve to byla katastrofa. Myslím, že tím, že se to podařilo, tak tím se docílila ta celonárodní jednota. To jsem považoval za obrovskej úspěch a nečekal jsem, že budeme moct vysílat dál. Protože to opravdu se všude na světě zvládá nejdřív, že jo? Vysílače, rádio, televize, nádraží, telegraf a tak dále. Tím, že se to podařilo vysílat, tak se také podařilo všude mobilizovat náhradní pracoviště, a pak už s tím nemohli nic dělat, když to běželo dva dny, tak už to nemělo žádnej smysl. To už museli zvolit zcela jinou politiku.“⁴

Augustové udalosti roku 1968 vyzerali v každom československom meste veľmi podobne. Či už sa pozrieme na fotografie z hlavného mesta alebo z Košíc, všade uvidíme davy ľudí s československými zástavami, ktorí sa snažili rozprávať s vojakmi, stavali prekážky či písali nápisy. Jeden z najznámejších je: Lenine preber sa, Brežnev sa zbláznil. Reakcia československých obyvateľov bola veľmi spontánna. V Košiciach sa odpor občanov koncentroval na Leninovej ulici v centre mesta (dnes Hlavná ulica), kde zomrelo najviac ľudí. Dodnes si ich môžeme pripomenúť vďaka pamätnej doske, ktorú už sedemkrát zmenili.⁵

Pred 55 rokmi napadol Sovietsky zväz Československo, pred vyše rokom a pol napadli Rusi Ukrajinu. V poslednom čase sa hovorí o súvislostiach medzi obidvoma udalosťami. Napríklad minulý rok pred budovou Českého rozhlasu počas spomienkovej slávnosti väčšina prednesených prejavov obsahovala zmienku o Ukrajine.

Spracovala: Klara Kohoutová, Spoločenskovedný ústav CSPV SAV, v. v. i.

Foto: archív SVÚ CSPV SAV, v. v. i.