Electronic Library of Scientific Literature


Rheumatologia



Volume XIII / 1999, Number 4


 

THE EFFECT OF OLOMOUCINE AND ROSCOVITINE ON PROLIFERATION ACTIVITY OF HUMAN DIPLOID FIBROBLASTS FROM NON-INFLAMED AND INFLAMED TISSUE AND CHONDROCYTES FROM OSTEOARTHRITIC CARTILAGE

VLIV OLOMOUCINU A ROSKOVITINU NA PROLIFERAČNÍ AKTIVITU LIDSKÝCH DIPLOIDNÍCH FIBROBLASTŮ Z NEZÁNĚTLIVÉ A ZE ZÁNĚTLIVÉ TKÁNĚ A CHONDROCYTŮ Z OSTEOARTROTICKÉ CHRUPAVKY

J. ŠŤOVÍČKOVÁ, M. HAVRANOVÁ
Revmatologický ústav, Praha
Ředitel: doc. MUDr. K. Pavelka, CSc.
Imumed, s.r.o., Praha

Souhrn
Cíl: Popsat vliv olomoucinu a roskovitinu, nových silných inhibitorů p34 cdc2/cyklin B kinázy, na schopnost proliferace u normálních diploidních fibroblastů a u buněk ze zánětlivé synovie a z osteoartrotické chrupavky.
Metody: Proliferační aktivita byla stanovována nepřímo metodou štěpení 3-[4,5-dimetylthiazol-2-yl]-2-5-difenyltetrazolium bromidu (MTT). Vliv inhibitorů na průběh buněčného cyklu byl sledován průtokovou cytometrií.
Výsledky: Olomoucin a roskovitin snižují proliferační aktivitu fibroblastů jak ze zdravé tkáně, v tomto případě z lidských embryonálních plic (LEP), tak ze zánětlivé synovie a chondrocytů z osteoartrotické chrupavky. Buňky ze zánětlivé synovie nebo z osteoartrotické chrupavky byly poněkud citlivější. IC50 pro LEPy byla 70±14 µmol/L u olomoucinu a 14±2,8 µmol/L u roskovitinu. Pro buňky ze zánětlivé synovie nebo osteoartrotické chrupavky to bylo 56±14 µmol/L u olomoucinu a 11,2±2,8 µmol/L u roskovitinu. Olomoucin i roskovitin zpomalují buněčný cyklus proliferujících buněk tím, že brzdí nástup do S fáze. Buněčný cyklus však úplně nezastavují. Při koncentraci odpovídající IC50 nenavozují apoptotické změny v buňkách. U buněk neproliferujících nemají na metabolickou aktivitu buněk prakticky žádný vliv.
Závěr: Olomoucin a roskovitin v buňkách normálně proliferujících i v buňkách proliferujících pod vlivem vnějších faktorů pravděpodobně navozují stav podobný stárnutí. Domníváme se tudíž, že to jsou látky vhodné pro rozšíření spektra cytostatik používaných v revmatologii, a to zejména pro jejich nízkou toxicitu vzhledem k neproliferujícím buňkám.
Klíčová slova: olomoucin, roskovitin, buněčný cyklus, inhibice proliferace.

Summary
Goal: To describe the effect of olomoucine and roscovitine, the potent inhibitors of p34 cdc2/cycline B kinase, on proliferation capability of normal human diploid fibroblasts and on cells from inflamed synovium or osteoarthritic cartilage.
Methods: The proliferation capability was measured by means of splitting of 3-[4,5-dimethylthiazol-2-yl]-2-5-diphenyltetrazolium bromide (MTT). The influence of both inhibitors on cell cycle processing was followed by flow cytometry.
Results: Olomoucine and roscovitine down-regulate proliferation capability of fibroblasts from healthy tissue, in this case from human embryonic lung, as well as fibroblasts from inflamed synovium or chondrocytes from osteoarthritic cartilage. The cells from the inflammed or erosive tissue were slightly more sensitive than lung fibroblasts. IC50 was 70±14 µmol/L for olomoucine and 14±2.8 µmol/L for roscovitine in the case of lung fibroblasts and 56±14 µmol/L for olomoucine and 11.2±2.8 µmol/L for roscovitine in the case of synovial cells or chondrocytes. Olomoucine and roscovitine slowed down the cell cycle progression by delaying entry to the S phase. Nevertheless they do not stop the cell cycle entirely. At the IC50 concentrations they do not seem to elicit apoptotic changes in the cells. On the nonproliferating cells neither olomoucine nor roscovitine had measurable effect.
Conclusion: Olomoucine and roscovitine seem to evoke the state similar to cell senescence in the normally proliferating cells as well as in the cells proliferating under external stimuli. We assume consequently that both of these substances are convenient for widenning of the spectrum of cytostatics used in rheumatology, namely for their low toxicity to the nonproliferating cells.
Key words: olomoucine, roscovitine, cell cycle, inhibition of proliferation.

Rheumatologia 13, 1999, č. 4, s. 157-165

Download full text in PDF format (1597 kB)

THE USE OF CARBON DIOXIDE IN THE FORM OF GAS INJECTIONS IN VERTEBROGENIC ALGIC SYNDROMES DURING SPA THERAPY

POUŽITIE OXIDU UHLIČITÉHO VO FORME PLYNOVÝCH INJEKCIÍ PRI VERTEBROGÉNNYCH ALGICKÝCH SYNDRÓMOCH V PRIEBEHU KÚPEĽNEJ LIEČBY

J. ŠMONDRK, H. TAUCHMANNOVÁ, J. ROVENSKÝ
Vojenský kúpeľný ústav, Piešťany
Riaditeľ: doc. MUDr. J. Šmondrk, CSc.
Výskumný ústav reumatických chorôb, Piešťany
Riaditeľ: prof. MUDr. J. Rovenský, DrSc.

Súhrn
Cieľom práce bolo sledovanie účinku sliačskeho žriedlového plynu (oxidu uhličitého) podávaného vo forme subkutánnej insuflácie do vybraných bodov pri vertebrogénnom algickom syndrome. Injekcie sa podávali denne počas 2 týždňov do spúšťových bodov, v celkovej dennej dávke 200 ml. Zmeny bolesti (nočnej, pokojovej a pohybovej) sa sledovali na vizuálnej analógovej škále a funkčné zmny v oblasti chrbtice sa zaznamenali pomocou Dougadosovho indexu na začiatku a na konci štúdie.
Dosiahnuté výsledky potvrdzujú, že injekie žriedlového plynu výrazne ovplyvnili všetky typy bolesti, predovšetkým pokojovú a pohybovú bolesť, menej nočnú bolesť. Z 20 sledovaných funkčných parametrov Dougadosovho indexu sa 15 zlepšilo štatisticky významne 3 zostali neovplyvnené a 2 sa zlepšili na hranici štatistickej významnosti. Účinnosť a znášanlivosť liečby hodnotili lekár i pacient ako veľmi dobrú a dobrú, nevyskytli sa žiadne závažné vedľajšie účinky. Insufláciu sliačskeho žriedlového plynu do spúšťacích bodov pri vertebrogénnom algickom syndróme možno na základe získaných výsledkov odporučiť ako súčasť reflexnej terapie pri tomto ochorení.
Kľúčové slová: vertebrogénny algický syndróm, insuflácia sliačskeho žriedlového plynu, reflexná terapia.

Summary
The purpose of the study was to monitor the effect of gas (carbon dioxide) coming from a vent in Sliač, Slovakia, applied in the form of subcutaneous insufflation into selected points in vertebrogenic algic syndrome. Injections were applied daily over a period of 2 weeks into trigger points at an overall dosage of 200 ml daily. Changes in pain (night pain, pain at rest state and in movement) were monitored on the visual analog scale (VAS) and functional changes localised on spine were recorded using Dougados’s index at the beginning and at the end of the study.
The results achieved confirmed that gas injections influenced all sorts of pain considerably, above all the pain at rest state and in movement, less the night pain. Of the 20 Dougados’s index functional parameters measured a statistically significant improvement was observed in 15 parameters 3 parameters remained unaffected and an improvement at the threshold of statistical significance was observed in 2 parameters. The doctor and the patient assessed the treatment efficacy and tolerability as very good and good no serious side effects occurred. Based on the results the insufflation of the Sliač gas into trigger points in vertebrogenic algic syndrome can be recommended as a part of reflex therapy already used in this disease.
Key words: vertebrogenic algic syndrome, insufflation of the Sliač gas, reflex therapy.

Rheumatologia 13, 1999, č. 4, s. 167-171

Download full text in PDF format (125 kB)

MICROANGIOPATHIC SYNDROMES IN THE ANTIPHOSPHOLIPID SYNDROME: EXPANDING THE SPECTRUM OF CLINICAL MANIFESTATIONS

MIKROANGIOPATICKÉ SYNDRÓMY PRI ANTIFOSFOLIPIDOVOM SYNDRÓME: ROZŠÍRENIE SPEKTRA KLINICKÝCH PREJAVOV

R. CERVERA, R. ASHERSON
Oddelenie systémových autoimunitných chorôb, Hospital Clinic, Barcelona
Oddelenie reumatických chorôb, Katedra lekárstva, Škola medicíny, Cape Town

Súhrn
Antifosfolipidový syndróm (AFS) sa prejavuje trombózami žíl a tepien, často viacnásobnými, ako aj opakujúcimi sa samovoľnými potratmi, ktoré často sprevádza strednezávažná trombocytopénia. Súčasne sú prítomné antifosfolipidové protilátky (aFP). V poslednom čase sa pozornosť sústreďuje na skupinu mikroangiopatických syndrómov, ktoré boli opísané u pacientov s AFS. V protiklade k postihnutiu veľkých žíl a tepien, ako to je u väčšiny pacientov s AFS, sú však v tomto prípade postihnuté najmä malé cievy. Skupinu mikroangiopatických syndrómov tvorí katastrofický AFS, trombotická trombocytopenická purpura (TTP), diseminovaná intravaskulárna koagulácia (DIK) a syndróm HELLP.
Kľúčové slová: antifosfolipidový syndróm, trombotická trombocytopenická purpura, diseminovaná intravaskulárna koagulácia, syndróm HELLP.

Summary
The antiphospholipid syndrome (APS) is defined by the occurrence of venous and arterial thromboses, often multiple, and recurrent fetal losses, frequnetly accompanied by a moderate thrombocytopenia, in the presence of antiphospholipid antibodies (aPL). Recently, attention has been focused on a group of microangiopathic syndromes which have been described in patients with this syndrome. The predominant disturbance is on small vessels as opposed to large veins and arteries, which are mainly involved in the majority of patients with APS. These microangiopathic syndromes include the catastrophic APS, thrombotic thrombocytopenic purpura (TTP), disseminated intravascular coagulation (DIC), and the HELLP syndrome.
Key words: antiphospholipid syndrome, thrombotic thrombocytopenic purpura, disseminated intravascular coagulation, HELLP syndrome.

Rheumatologia 13, 1999, č. 4, s. 173-175

Download full text in PDF format (82 kB)

THE NOTICES TO USE OF CORTICOIDS IN THE RHEUMATOID ARTHRITIS THERAPY

POZNÁMKY K POUŽITÍ KORTIKOIDŮ V TERAPII REVMATOIDNÍ ARTRITIDY

K. TRNAVSKÝ
IPVZ a Arthrocentrum, Praha
Ředitel: prof. MUDr. K. Trnavský, DrSc.

Souhrn
Léčba revmatoidní artritidy kortikoidy má za sebou padesátiletou historii. Bylo to období plné tápání a postupného vyjasňování nebezpečí a úskalí této léčby. Postupně se vyhranily dávkovací postupy a v dnešní době využíváme potenciálů kortikoidů u dlouhodobě léčených nemocných jen částečně, protože vedení snahou o omezení nástupu nežádoucích účinků, podáváme nejnižší možnou denní dávku. Dlouhodobé podávání kortikoidů je na prvém místě u predisponovaných jedinců zatíženo vznikem osteoporózy. Prevence vzniku a léčba této osteoporózy není zatím uspokojivá. Přesto zůstávají kortikoidy součástí komplexní farmakoterapie revmatoidní artritidy u podstatné části našich nemocných.
Klíčová slova: kortikoidy, terapie, revmatoidní artritida.

Summary
The history of corticoid therapy in rheumatoid arthritis is already 50 years long. It was a period of intensive research during which the risks of this treatment were discovered gradually and dosage regimen was elaborated. Nowadays therapeutic potential of corticoids is cautiously exploited in long-term patients. Possible side-effects of corticoid therapy resulted in low-dosage regimens. Osteoporosis remains number one among the adverse reactions of long-term administration of corticoids. Prevention and therapy of corticoid-induced osteoporosis is still matter of discussion. In spite of all problems corticoids have their firm place in the pharmacotherapy of inflammatory rheumatic diseases.
Key words: corticoids, therapy, rheumatoid arthritis.

Rheumatologia 13, 1999, č. 1, s. 177-180

Download full text in PDF format (85 kB)

BONE CHANGES IN HYPERCORTICISM

KOSTNÉ ZMENY PRI HYPERKORTICIZME

J. PAYER, Jr., Z. KILLINGER
I. interná klinika LFUK A FN, Bratislava
Prednosta: prof. MUDr. I. Ďuriš, DrSc.

Súhrn
Hyperkorticizmus je ochorenie charakterizované nadbytkom glukokortikoidov. Jedným z najčastejších prejavov je úbytok kostnej hmoty spôsobujúci vznik osteoporotických fraktúr. Osteoporóza postihuje najmä trabekulárnu kosť a úbytok kosti akceleruje počas prvých mesiacov ochorenia, resp. liečby glukokortikoidmi. Najdôležitejším patofyziologickým mechanizmom je inhibičný vplyv na aktivitu osteoblastov. V liečbe glukokortikoidmi indukovanej osteoporózy sa uplatňuje liečba základného ochorenia, minimalizácia dávky glukokortikoidov a štandardná antiosteoporotická liečba.
Kľúčové slová: glukokortikoidy, osteoporóza, denzitometria.

Summary
Hypercorticism is a disease characterised by glucocorticoid surplus. One of the most frequent manifestations is bone mass lost leading to osteoporoticv fractures. Osteoporosis involves mostly trabecular bone. The bone loss accelerates during first months after the disease onset, or after glucocorticoid treatment. The most important pathophysiological mechanism is the inhibition effect to osteoblast activity. Glucocorticoid-induced osteoporosis is treated within basal disease therapy; by minimalisation of glucocorticoid dose and by standard antiosteoporotic treatment.
Key words: glucocorticoids, osteoporosis, densitometry.

Rheumatologia 13, 1999, č. 1, s. 181-183

Download full text in PDF format (136 kB)

DIAGNOSTIC PROBLEMS OF POLYARTERITIS NODOSA (IDIOPATHICA) IN PEDIATRIC RHEUMATOLOGY

DIAGNOSTICKÉ PROBLÉMY POLYARTERITIS NODOSA (IDIOPATHICA) V DETSKEJ REUMATOLÓGII

D. MOZOLOVÁ, J. SIMAN, M. ZAVIAČIČ, M. BENEDEKOVÁ, J. BIRČÁK
I. detská klinika DFNsP, Bratislava
Prednostka: doc. MUDr. M. Benedeková, CSc.
Klinika pediatrickej chirurgie DFNsP, Bratislava
Prednosta: prof. MUDr. J. Siman, CSc.
Ústav patologickej anatómie LFUK, Bratislava
Prednosta: prof. MUDr. M. Zaviačič, DrSc.

Súhrn
U 14-ročného chlapca sa po zdĺhavých a náročných vyšetreniach diagnostikovala polyarteritis nodosa na základe bioptického materiálu. Išlo o fudroyantný priebeh ochorenia, ktoré je mimoriadne zriedkavé v detskom veku a často sa diagnostikuje až post mortem.
Kľúčové slová: polyarteritis nodosa, diagnostika, diferenciálna diagnostika, liečba.

Summary
In a 14-year old boy, peroarteritis nodosa was diagnosed based on bioptic material after prolonged and demanding tests and examinations. Fudroyant course of this disease was observed, rare in children, often diagnosed as late as post mortem.
Key words: periarteritis nodosa, diagnostics, differential diagnostics, therapy.

Rheumatologia 13, 1999, č. 1, s. 185-190

Download full text in PDF format (370 kB)

SUCCESSFUL APPLICATION OF CYCLOSPORIN A IN A PATIENT WITH SYSTEMIC LUPUS ERYTHEMATOSUS, ANTIPHOSPHOLIPID SYNDROMA AND REFRACTERY THROMBOCYTOPENIA

ÚSPĚŠNÉ PODÁNÍ CYKLOSPORINU A U NEMOCNÉ SE SYSTÉMOVÝM LUPUS ERYTHEMATODES, ANTIFOSFOLIPIDOVÝM SYNDROMEM A REFRAKTERNÍ TROMBOCYTOPENIÍ

Z. DVOŘÁK, T. SOUKUP, P. BRADNA, E. BUREŠOVÁ, J. ŽIŽKA, Z. HRNČÍŘ
II. interní klinika FN, Hradec Králové
Přednosta: prof. MUDr. Z. Hrnčíř, DrSc.
I. interní katedra LFUK, Hradec Králové
Vedoucí: doc. MUDr. J. Bureš, CSc.
Ústav klinické imunologie a alergologie FN, Hradec Králové
Přednosta: prim. MUDr. O. Kopecký, CSc.
Radiodiagnostická klinika FN, Hradec Králové
Přednosta: doc. MUDr. P. Eliáš, CSc.

Souhrn
Předkládáme pozorování nemocné, která byla od batolecího věku léčena pro epilepsii (absence), v 18 letech věku měla epileptický paroxysmus grand mal, ve 41 letech věku prodělala cévní mozkovou příhodu a teprve ve 46 letech byl diagnostikován systémový lupus erythematosus a antifosfolipidový syndrom s těžkou život ohrožující trombocytopenií, která byla rezistentní na terapii opakovaně i.v. podávanými gramovými pulzy s 6-alfa-methyl-prednisolonem, i.v. léčbu vysokými dávkami polyvalentního imunoglobulinu i opakované velkoobjemové plasmaferézy; teprve po zahájení p.o. léčby mikroemulzní formou cyklosporinu A došlo k setrvalému vzestupu trombocytů nad 100.109/l.
Klíčová slova: systémový lupus erythematosus, antifosfolipidový syndrom, trombocytopenie, cyklosporin A, plasmaferéza, polyvalentní imunoglobulin, prednisolon.

Summary
We present the observation of a patient, who was treated for epilepsy since her toddler age (absences). She had epileptic paroxysm grand mal at the age of 18, and at her 41 she had a vasal cerebral episode. It was at the age of 46 when she was diagnosed systemic lupus erythematosus and antiphospholipid syndrome accompanied by grave thrombocytopenia. This was resistant to therapy consisting of recurrent intravenous pulse application of 1 gram of 6-alpha-methyl-prednisolon, high intravenous doses of polyvalent immunoglobulin, and a repeated large-scale plasmaphereses. Only after peroral administration of the microemulsion form of cyclosporine A was introduced, a persistent increase in thrombocytes above 100.109 per litre was observed.
Key words: systemic lupus erythematosus, antiphospholipid syndrome, thrombocytopenia, cyclosporine A, plasmapheresis, polyvalent immunoglobulin, prednisolon.

Rheumatologia 13, 1999, č. 1, s. 191-196

Download full text in PDF format (203 kB)

IDIOPATHIC FOCAL GRANULOMATOUS MYOSITIS

IDIOPATICKÁ FOKÁLNÍ GRANULOMATÓZNÍ MYOZITIDA

V. HORČIČKA, Jr., M. DUŠKOVÁ, J. KUČERA, V. HORČIČKA, Sen.
III. interní klinika LFUP a FN, Olomouc
Přednosta: prof. MUDR. V. Ščudla, CSc.
Ústav patologické anatomie LFUP a FN, Olomouc
Přednosta: prof. MUDr. J. Dušek, CSc.
Klinika otorhinolaryngologie LFUP a FN, Olomouc
Přednosta: prof. MUDr. J. Klačanský, CSc.

Souhrn
Granulomatózní myozitida je onemocnění nejčastěji spojované se sarkoidózou. Jsou však známy i případy idiopatické granulomatózní myozitidy. V předložené práci informujeme o případu idiopatické fokální granulomatózní myozitidy u 35leté ženy projevující se nebolestivou uzlovou formací v pravém musculus sternocleidomastoideus s průvodnými subfebriliemi a artralgiemi. Byly přítomny zvýšené hladiny titrů na boreliózu, ale na podkladě jediného pozorování se nelze s určitostí vyjádřit, zdali oba zmíněné procesy byly v příčinné souvislosti nebo pouhou koincidencí. Námi zaznamenané histologické změny v oblasti příčně pruhovaného svalstva však nebyly dosud u lymské boreliózy popsány. Známky systémového granulomatózního onemocnění nebyly nalezeny. Součástí sdělení je rozbor dostupných dosud zveřejněných obdobných případů a vztahu idiopatické granulomatózní myozitidy k sarkoidóze. Je známo, že granulomatózní myozitida může být prvním projevem sarkoidózy, často však zůstává idiopatickou, bez systémových projevů. Patogeneza granulomatózní myozitidy zůstává stále nejasná.
Klíčová slova: granulomatózní myositis.

Summary
Granulomatous myositis is induced by sarcoidosis most often but may be seen in association with a wide variety of other disorders or in isolation. There is a report of a case of 35 year old woman with localized idiopathic granumomatous myositis affecting sternocleidomastoideus muscle by a painless nodule of 4x4 cm accompanied by subfebrility, arthralgia and serological signs of Lyme disease. There are no signs of other organ or systemic granulomatous affection. We cannot decide on basis of one case if there is any causal relationship between Lyme disease and granumomatous myositis or if there is only occasional coincidence. These histological changes at a patient with the Lyme disease are not mentioned in the literature so far. The close relationship between idiopathic granulomatous myositis and sarcoidosis is discussed too. The granulomatous myositis can be the first sign of sarcoidosis but granulomatous myositis may stay in isolation. We present an analysis of similar findings of other authors too. The pathogenesis of granulomatous myositis remains unclear.
Key words: granumomatous myositis.

Rheumatologia 13, 1999, č. 1, s. 197-201

Download full text in PDF format (375 kB)

Celoročný obsah
Vecný index
Key words index
Autorský index

Download full text in PDF format (102 kB)