Electronic Library of Scientific Literature Electronic Library of Scientific Literature
Volume 101 / No. 12 / 2000
Vývoj obliterujúcej bronchiolitídy po transplantácii pľúc a analýza rizikových faktorov
Pereszlényi Jr. Á., Haruštiak S., Klepetko W.
Bronchiolitis obliterans after lung transplantation is the major factor which limits
the long term survival. It affects 35-68 % of those patients who survive longer than 3
months. Nowadays, the results of treatment and evaluation of bronchiolitis obliterans risk
factors are not very encouraging. Although several risk factors of the development of
bronchiolitits obliterans have already been identified, their role and importance have not
been clearly defined yet.
The objective of this article is to give an overview of the current international
knowledge in treatment strategies and analyse to international trends in the research of
risk factors of the development of this complication together with available results.
Special attention is given to donor and recipient risk factors. (Tab. 2, Fig. 1, Ref.
32.)
Key words: bronchiolitis obliterans, lung transplantation, risk factors.
Potransplantačná obliterujúca bronchiolitída je významným faktorom, ktorý
limituje dlhodobé prežívanie. Postihuje 35-68 % pacientov prežívajúcich viac ako 3
mesiace po transplantácii pľúc. Súčasné výsledky liečby a hodnotenia
rizikových faktorov obliterujúcej bronchiolitídy nie sú veľmi povzbudivé. Hoci
niekoľko rizikových faktorov tejto komplikácie sa už podarilo identifikovať, ich
úlohu a závažnosť sa doteraz nepodarilo určiť presne.
Práca podáva prehľad súčasných medzinárodných poznatkov a dostupných
výsledkov v stratégii liečby a analýzu medzinárodných trendov vo výskume
rizikových faktorov vedúcich k vzniku obliterujúcej bronchiolitídy. Donorským
a recipientskym rizikovým faktorom sa v práci venuje zvláštna pozornosť. (Tab.
2, obr. 1, lit. 32.)
Kľúčové slová: obliterujúca bronchiolitída, transplantácia pľúc, rizikové
faktory.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 633–638
Download full text in PDF format (235 kB)
Hepatorenálny syndróm
Kužela L., Oltman M., Novotná T., Vavrečka A.
Background: The association of renal failure with terminal liver insufficiency is
referred to as hepatorenal syndrome (HRS). It is characterized by impaired renal function
together with abnormalities in arterial circulation and activity of endogenous vasoactive
system. In the pathogenesis of HRS, vasodilatation in the splanchnic circulation plays
a major role. This leads to underfilling in arterial circulation in this area with
subsequent vasoconstriction in renal arteries leading to lower renal circulation and
functional renal failure. One of the most difficult tasks in clinical evaluation of
patients with cirrhosis is to diagnose renal functions, because the standard methods used
in evaluation of glomerular filtration are not reliable. The most important agents in the
treatment of patients with cirrhosis, ascites and HRS are identification, prevention of
precipitating factors, correction and treatment of prerenal failure and acute tubular
necrosis. Up to now, the only effective treatment of HRS is ortothopic liver
transplantation, which cannot be applied in all patients.
Conclusions: HRS is a serious complication of liver diseases with a very
bad prognosis qouad vitam and qouad sanationem, which is only rarely reversible. After
diagnosing HRS, the renal insufficiency is already mostly progressive, and patients have
only a minimal chance to improve their renal functions. The only currently proved
treatment modality, which is successful in terms of improving renal functions and
long-term survival rate is liver transplantation. (Tab. 2, Fig. 1, Ref. 28.)
Key words: hepatorenal syndrome, liver insufficiency, ascites, liver transplantation.
Pozadie problému: Spojenie zlyhania obličiek s terminálnou insuficienciou
pečene sa označuje ako hepatorenálny syndróm (HRS). Je charakterizovaný zhoršenou
funkciou obličiek spolu s výraznými abnormalitami v artériovej cirkulácii
a aktivite endogénneho vazoaktívneho systému. V patogenéze HRS má hlavnú
úlohu vazodilatácia v splanchnickej oblasti, ktorá vedie k nedostatočnej
náplni artériovej cirkulácie v tejto oblasti, s následným vývojom
vazokonstrikcie v povodí renálnych artérií, dôsledkom čoho klesá prietok krvi
obličkami a vzniká funkčné zlyhanie obličiek. Najťažšou úlohou pri klinickom
vyšetrení pacienta s cirhózou je určenie obličkových funkcií, pretože
štandardné metódy používané pri určení glomerulárnej filtrácie nie sú veľmi
spoľahlivé. Najdôležitejšími činiteľmi v liečbe pacientov s cirhózou
pečene, ascitom a hepatorenálnym zlyhaním sú rozpoznanie a prevencia
precipitujúcich faktorov, korekcia a liečba prerenálneho zlyhania a akútnej
tubulárnej nekrózy. Dosiaľ jedinou efektívnou liečbou HRS je ortotopická
transplantácia pečene, ktorú však nemožno aplikovať u všetkých pacientov.
Závery: HRS je závažnou komplikáciou pečeňových ochorení, prognóza qouad
vitam aj qouad sanationem je veľmi zlá, iba vo výnimočných prípadoch je stav
reverzibilný. Po diagnóze HRS je insuficiencia obličiek vo väčšine prípadov
progresívna, pacienti majú iba minimálnu šancu na zlepšenie obličkových funkcií.
Dodnes jedinou dokázanou liečebnou modalitou, ktorá je prospešná z dlhodobého
hľadiska pre obličkové funkcie a prežívanie, je transplantácia pečene. (Tab.
2, obr. 1, lit. 28.)
Kľúčové slová: hepatorenálny syndróm, insuficiencia pečene, ascites,
transplantácia pečene.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 639–644
Download full text in PDF format (223 kB)
Prevencia venózneho tromboembolizmu vo všeobecnej a laparoskopickej chirurgii
Pechan J., Holéczy P., Pinďák D.
Pulmonary embolism and thromboembolic attacks remain the most frequent cause of
mortality in patients after general surgery or laparoscopy. The authors review the risk
factors, indication of prophylaxis of thromboembolism and the currently used modes of
prophylaxis. The so-called low-molecular-weight heparins (LMWH) are the most frequently
used modes of prophylaxis. The algorithm of prevention and doses of LMWH used in general
surgery and laparoscopy are presented. (Tab. 5, Ref. 17.)
Key words: general surgery, laparoscopic surgery, thromboembolism prophylaxis.
Pľúcna embólia a tromboembolické príhody zostávajú najčastejšou
príčinou mortality pacientov po operáciách vo všeobecnej a laparaskopickej
chirurgii. Autori podávajú prehľad rizikových faktorov, indikácií profylaxie
tromboembolizmu a dnes používaných spôsobov profylaxie. Tzv.
“nízkomolekulové” heparíny (LMWH) sú dnes najpoužívanejším spôsobom
profylaxie. Predložený je algoritmus prevencie a dávky LMWH používaných vo
všeobecnej a laroskopickej chirurgii. (Tab. 5, lit. 17.)
Kľúčové slová: všeobecná chirurgia, brušná chirurgia, laparoskopická
chirurgia, profylaxia tromboembolizmu.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 645-648
Download full text in PDF format (203 kB)
Chronická pankreatitida v EUS obraze - rozbor nově diagnostikovaných případů v průběhu 38 měsíců
Novotny I, Lata J
Endoscopic ultrasonography (EUS) is an imaging method visualising the entire pancreas
by use of high-frequency ultrasound probes introduced into the close proximity of the
pancreas. During the 38-month period, our clinic has examined 148 patients with the
diagnostic conclusion of chronic pancreatitis. This diagnosis was newly assessed in 72 of
them. Approximately one third of cases with chronic pancreatitis were in their early
stages. Despite this fact, in 22 % of them, the first manifestation of chronic
pancreatitis was represented by biliary duct stenosis while in 15% of cases the stenosis
was not caused by the presence of any focal process, but by diffuse inflammatory
changes. This proportion is unusually high in comparison with literature data. (Tab. 5,
Ref. 22.)
Key words: chronic pancreatitis, endoscopic ultrasonography, diagnostics.
Endoskopická endosonografie (EUS) je zobrazovací metoda umožňující znázornění
celého pankreatu pomocí vysokofrekvenční ultrazvukové sondy zavedené do
bezprostřední blízkosti pankreatu. Za období 38 měsíců bylo na našem EUS
pracovišti vyšetřeno 148 pacientů s diagnostickým závěrem chronické
pankreatitidy. Z nich u 72 se jednalo o nově zjištěnou diagnózu. Asi
třetina nově diagnostikovaných případů CP byla v časném stadiu nemoci,
přesto u 22 % byla prvním projevem CP stenóza žlučovodu, přičemž v 15 %
nešlo o stenózu způsobenou přítomnosti ložiskového procesu, ale
o difuzní zánětlivé změny, což je podíl v porovnání s literaturou
neobvykle vysoký. (Tab. 5, lit. 22.)
Klíčová slova: chronická pankreatitida, endosonografia, diagnostika.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 649–653
Download full text in PDF format (206 kB)
Postavení miniinvazivní chirurgie v léčbě onkologického nemocného kolorektálního karcinomu
Kala Z., Svoboda T., Robek O., Procházka V., Man M., Kysela P.
Laparoscopic surgery has found its firm position in the treatment of benign diseases. Yet, oncologic laparoscopy remains a controversial technique. Its indication is discussed, especially its specific complication in oncologic diseases - recurrence of malign tumors within the scar after the trocar. The authors have performed an extensive recherché on the incidence of local recurrences of malign tumors after laparotomy or laparoscopy. They compare the functional results of both techniques, radical measure of intervention and their technical limits. They analyse the causes of local recurrences as well as possibilities of their reduction. They evaluate also their own experience in laparoscopy performed in coincidence with malign diseases, especially in palliative surgery. They suggest indications of laparoscopy in cases with colorectal carcinoma which is currently, as well as prospectively the most frequent malign disease of the gastrointestinal tract in our region. (Short communication)
Laparoskopická chirurgie našla své pevné místo v léčbě benigních onemocnění. Onkologická laparoskopie však stále patří ke kontroverzním technikám. O její indikaci se vedou v současné době diskuse, především pro specifickou komplikaci laparoskopie u onkologických onemocnění - recidivy maligního nádoru v jizvě po trokaru. Autoři provedli rozsáhlou rešerši o incidenci lokálních recidiv zhoubných nádorů u klasických laparotomických výkonů a laparoskopií. Porovnávají funkční výsledky obou technik, radikalitu výkonu a technickou uskutečnitelnost. Zamýšlejí se nad příčinami lokálních recidiv i možnostmi jejich snížení. Zhodnocují i své vlastní zkušenosti u laparoskopie maligních onemocnění, především v rámci paliativní chirurgie. Závěrem podávají návrh indikací laparoskopie nejčastějšího maligního onemocnění GIT v našem regionu, u kolorektálního karcinomu, v současnosti a možné perspektivě.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 654-657
Download full text in PDF format (545 kB)
Gastroezofageální refluxní choroba z pohledu chirurga
Kala Z., Procházka V., Svoboda T., Man M., Kysela P., Vomela J.
Surgical treatment of patients with gastroesophageal reflux disease (GERD) represents an alternative approach in relation to the long-term pharmacologic therapy of prokinesis, and secretoinhibitory therapy. It must be considered in cases where the conservative approach has failed. The success of surgical treatment depends on an individual approach to the patient. The factors determining the surgical indication and especially the type of surgery, include age, anatomy of the hiatus and the results of pre-operational examinations of the esophagus. The type of operation depends on the ability of the esophagus to contract and to transfer the propulsion activity. According to the authors, the key examination is represented by the detection of esophageal contractility by use of esophageal manometry. The alternative option is represented by scintigraphic measurement of esophageal transit time by use of a tagged bolus. The patients with disappeared contractility are preferentially treated by conservative therapy due to the high risk of post-operational dysphagia. 80 % of patients are treated by the standard procedure of laparoscopic fundoplication by a 360-grade cuff. The cases with decreased contractility or esophageal dysmotility are preferentially treated by partial fundoplication in Toupet•s modification. The shortening of the esophagus requires consideration as to chest approach, or Collis• operation. Intestinal metaplasia of the esophagus requires specific procedures. Severe dysplastic changes require the consideration of resection treatment. The gained therapeutic results are evaluated by both, the subjective point of view of the authors, as well as by standard pH measurement and manometry of the esophagus performed 6 weeks after surgery. (Short communication)
Chirurgická léčba pacientů s gastroezofageální refluxní chorobou (GERD) je alternativou dlouhodobé farmakoterapie prokinetiky a antisekretorické léčby. Musí být zvažována při selhání konzervativního postupu. Pro úspěch operační léčby je nutný individuální přístup k pacientovi. Je zvažován věk, anatomie hiátu a výsledky předoperačních vyšetření jícnu, z nichž vyplyne indikace k operaci a především její typ. Ten závisí na schopnosti jícnu kontrahovat se a přenášet propulsní aktivitu. Za klíčové je autory považováno vyšetření kontraktilní schopnosti jícnu jícnovou manometrií. Jako alternativa k tomuto vyšetření je vyhodnocován transit-time jícnem scintigraficky pomocí značeného sousta. U pacientů s vymizelou kontrakční schopností je dávána přednost konzervativní terapii pro vysoké riziko pooperační dysfagie. U 80 % pacientů představuje standardní postup při chirurgické léčbě laparoskopická fundoplikace 360stupňovou manžetou. V případě snížené kontrakční schopnosti a výskytu jícnové dysmotility dávají autoři přednost parciální fundoplikaci v Toupetově modifikaci. Při zkrácení jícnu je zvažován hrudní přístup či Collisova operace. Zcela specificky je postupováno u intestinálních metaplázií jícnu. V případě těžkých dysplastických změn je zvažována resekční léčba. Výsledky léčby jsou vyhodnocovány jednak subjektivními pocity pacienta, jednak standardně pHmetrií a manometrií jícnu 6 týdnů po operaci.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 658-659
Download full text in PDF format (464 kB)
Neurogenní blastom z retroperitonea v dutině břišní
Wechsler J., Čapov I., Jedlička V., Žák J.
Two statistically irrelevant case histories of abdominal dissemination of malignant neuroblastoma with the retroperitoneum confirm the preference of an active surgical approach even in onstensible hopeless malignant disseminations of unknown origin. Via the achievement of extensive cytoreduction, the terrain become ready for subsequent complex therapy, with the possibility of Sugarbaker’s operation (peritonectomia) with hypertermic intraperitoneal intraoperative chemotherapy. (Short communication)
Dvě statisticky nevýznamné kazuistiky břišní diseminace maligního neuroblastomu retroperitonea jsou potvrzením přednosti aktivního chirurgického přístupu i ve zdánlivě beznádějných maligních diseminacích nejasného původu. Dosažením vydatné cytoredukce se připraví terén pro další komplexní léčbu s možností provedení Sugarbakerovy operace (peritonektomie s hypertermickou intraperitoneální intraoperativní chemoterapií).
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 660-661
Download full text in PDF format (464 kB)
Reoperácie po biliodigestívnych anastomózach
Hubka M., Pechan J., Daniel I., Pinďák D.
During the period from July 1997 to November 1999, five patients were electively surgically treated at the II Surgical Clinic due to stenosis of biliodigestive anastomoses. All patients were afflicted by stenosis of hepatojejunal anastomoses which were performed at various surgical clinics in order to correct iatrogenic lesions of biliary ducts. Re-operation was performed by use of the mucosa-to-mucosa anastomosis technique without transanastomotic drainage. There were two post-operational complications and no mortality. The authors discuss the safety and effectiveness of biliodigestive anastomoses carried out without transanastomotic drainage, and present the possibilities and indications of endoscopic therapy in these states. (Short communication)
Od júla 1997 do novembra 1999 sme na II. chirurgickej klinike LFUK elektívne operovali 5 pacientov pre stenózu biliodigestívnej anastomózy. U všetkých pacientov išlo o stenózu hepatikojejunoanastomózy, ktorá sa robila pri korekcii iatrogénnej lézie žlčových ciest na rôznych chirurgických pracoviskách. Pri reoperácii sme použili techniku mukomukóznej anastomózy bez transanastomotického drénovania. Pri použití tejto techniky sme mali 2 včasné pooperačné komplikácie, žiadnu mortalitu. V diskusii autori zdôrazňujú bezpečnosť a efektívnosť biliodigestívnych anastomóz realizovaných bez transanastomotickej drenáže a uvádzajú možnosti a indikácie endoskopickej liečby týchto stavov.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 662-663
Download full text in PDF format (464 kB)
Akutní nekrotizující pankreatitida - trvalý problém chirurga
Žák J., Mašek M., Mach P.
The treatment of each patient admitted for the diagnose of acute pancreatitis requires a very individual approach. It is necessary to consider the possibility of severe complications. Currently, there is no specific therapeutic measure to prevent the development of pathogenic processes. In addition to all modes of supportive therapy and surgical sanation of the local finding, it is necessary to retain the energetic intake by means of parenteral and enteral modes of nutrition provision. (Short communication)
U každého nemocného přijatého pro dg akutní pankreatitidy je nutno přistupovat velmi individuálně. Je třeba počítat s možnými těžkými komplikacemi. V současnosti není specifický léčebný prostředek k zabránění rozvoje patogenetických pochodů. Kromě veškeré podpůrné terapie, chirurgické sanace lokálního nálezu, je nutné energetické zabezpečení formou parenterální i enterální výživy.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 664-665
Download full text in PDF format (206 kB)
Etiológia a diagnostika akútnej pankreatitídy
Kužela L.
Acute pancreatitis (AP) is an acute inflammatory process of pancreas with varying affliction of other tissues or organs. Both, exocrine and endocrine functions recover following the acute period. Its symptoms include abdominal pain and elevation of pancreatic enzymes within blood, urine and peritoneal fluid. The incidence of acute pancreatitis is approximately 20 cases/100 000 people in Europe and approximately 100 cases/100 000 people in the USA. The fact of mild predominance of this affliction in males is known. (Short communication)
Akútna pankreatitída (AP) je akútny zápalový proces pankreasu s variabilným postihnutím iných tkanív alebo orgánov, pri ktorom sú exokrinné, ako aj endokrinné funkcie po odznení akútneho obdobia normálne. Charakterizovaná je akútne vzniknutou abdominálnou bolesťou a eleváciou pankreatických enzýmov v krvi, moči a peritoneálnej tekutine. Incidencia AP je v Európe približne 20/100 000, v USA približne 100/100 000. Je známa mierna predominancia postihnutia mužov.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 666-667
Download full text in PDF format (206 kB)
Nefarmakologická liečba zlyhania srdca
Fabián J., Goncalvesová E.
Chronic heart failure is a dominant problem not only in cardiology but also from the political and economical points of view in civilized countries. The paper describes general and specific methods of heart failure therapy such as reconstruction of coronary artery disease, valve disease, cardiomyoplasty remodelling of left ventricular cavity, ventricular assist-control devices, arteficial heart and heart transplantation. (Short communication)
Chronické zlyhanie srdca patrí medzi dominantné kardiologické a politicko-ekonomické problémy súčasných vyspelých civilizácií. V tejto práci sú opísané hlavné nefarmakologické metódy liečenia zlyhania srdca, ku ktorým okrem všeobecných zásad patria revaskularizácia myokardu, korekcia srdcových chýb, kontrola frekvencie akcie srdca, kardiomyoplastika, mechanická podpora srdca, umelé srdce a transplantácia srdca.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 668-669
Download full text in PDF format (206 kB)
Farmakologická liečba zlyhania srdca
Goncalvesová E., Fabián J.
Authors describe pharmacotherapy used in the end stage of heart failure (EF 20,5±4,1 %) in routine cardiologic practice in Slovakia, and compare it with pharmacotherapy after the discharge from specialized centers. Medical records of 107 (11 females) were evaluated. At admission vs. discharge, digoxin was prescribed in 94 vs. 91, ACE inhibitors in 86 vs. 94, loop diuretics in 90 vs. 94, AT-1antagonists in 0 vs. 4, beta-blockers in 23 vs. 55. The dosage of ACE inhibitors used in routine practice was rather low. (Short communication)
Cieľom bolo vyhodnotiť farmakoterapiu terminálnych štádií zlyhania srdca (EF 20,5±4,1 %) na Slovensku v rutinnej kardiologickej praxi a pri prepustení zo špecializovaného pracoviska. Analyzovali sme dokumentáciu 107 kandidátov transplantácie srdca (11 žien). Pri prijatí alebo prepustení užívalo digoxín 94 vs 91, ACE-inhibítory 86 vs 94, kľučkové diuretiká 90 vs 94, AT1-antagonisty 0 vs 4, beta-blokátory 23 vs 55. Dávkovanie ACE-inhibítorov v rutinnej praxi je nízke. Odporúčané alebo vyššie dávky ACE-inhibítorov boli dobre tolerované.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 670-671
Download full text in PDF format (253 kB)
Telesný tréning v liečbe zlyhania srdca
Lesný P., Goncalvesová E., Fabián J.
Exercise training leads to an increase in functional capacity and reduction of symptoms in patients with chronic heart failure. The benefit of training is explained particularly by its impacts on peripheral blood flow and metabolism of skeletal muscle. The appropriate exercise training as to its form and intensity is safe in patients with severe left ventricular dysfunction. (Short communication)
Telesný tréning prispieva k zvýšeniu funkčnej kapacity a redukcii symptómov u pacientov s chronickým zlyhaním srdca. Priaznivý účinok sa vysvetľuje najmä jeho zásahom do periférnej cirkulácie a metabolizmu kostrového svalu. V primeranej forme a intenzite je bezpečný u pacientov s ťažkou dysfunkciou ľavej komory.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 672-673
Download full text in PDF format (253 kB)
Význam funkčného vyšetrenia u chorých so zlyhaním srdca
Štefanková I., Urvayová A., Fabián J.
Functional tests are included in to the assessment of patients with congestive heart failure (CHF). In the patients, the indices of resting ventricular function are poor predictors of excercise capacity. Spiroergometry is a cardiopulmonary exercise test using respiratory gas exchange analysis in assessing the functional status and prognosis in patients with CHF. It identifies individuals with poorest prognoses and can be used for optimal timing of cardiac transplantation. This paper provides objective determination of functional capacity in 17 patients with CHF and their comparison with New York Heart Association Classification. (Short communication)
Funkčné testy sú súčasťou vyšetrovacieho algoritmu u pacientov so zlyhaním srdca (SZ). Fyzická kapacita pacientov so SZ zle koreluje s pokojovými parametrami funkcie myokardu. Spiroergometria je dynamický záťažový test spojený s analýzou výmeny dýchacích plynov, ktorý poskytuje objektívne informácie pre určenie stupňa funkčnej kardiálnej rezervy a prognózy pacientov so SZ. Má význam nielen z hľadiska mortality, ale aj pre posúdenie indikácie a správne načasovanie transplantácie srdca. Cieľom práce je objektívne posúdenie funkčnej výkonnosti 17 pacientov so SZ pomocou spiroergometrického vyšetrenia a porovnanie dosiahnutých výsledkov s klasifikáciou NYHA.
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 673-674
Download full text in PDF format (253 kB)
Mesko D
Bratisl Lek Listy 2000; 101 (12): 675-683
Download full text in PDF format (183 kB)
Download full text in PDF format (172 kB)