In: Slovenská literatúra, vol. 61, no. 2
Pavel Janoušek 
Detaily:
Rok, strany: 2019, 160 - 170
Jazyk: cze
Kľúčové slová:
LITERARY THINKING, LITERARY SCIENCE, LITERARY HISTORY, LITERARY THEORY, THE SUBJECT OF THE EXPERT, LITERARY DESIGN, LITERARY SCIENTIFIC METHOD, CONCEPTUAL LITERARY SCIENCE
Typ článku: Rozhľady / Study
DOI: https://doi.org/--
O článku:
Autor úvahy v návaznosti na svou na publikaci Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie (Praha, Academia 2012) navrhuje vtáhnout do myšlení o literatuře pojem design. Vychází totiž z předpokladu, že literárněvědné promluvy nejsou vedeny jen snahou sdělovat myšlenky a obsahy, ale také pragmatickou snahou v očích přítomné literárněvědné komunity prezentovat a reprezentovat svého mluvčího. Literární znalci jsou proto přirozeně nuceni zvažovat nejen, co říkají, ale také jak to říkají: hledat takové způsoby výpovědi, které potenciální adresáti považují za adekvátní či dokonce progresivní. Pojem design, který mu tuto funkci promluvy vyjadřuje, sice klade důraz na individuálnost jednotlivé promluvy, ale reflektuje také kolektivní konformitu, neboť počítá s mechanismem identifikace, automatizace a ozvláštnění. Pokud by byl přijat, umožňoval by analýzu řady vlastností literárněvědných textů. Počínaje výběrem tématu, žánru a odpovídající jazykové roviny a nekonče pojmovým aparátem, formou citací, jakož i volbou myšlenek a osob, na něž mluvčí odkazuje jako na autoritu, či s nimiž polemizuje. Otevírá se ale například i možnost charakterizovat design jednotlivých literárněvědných škol, metodologií a přístupů. Autor sám v této souvislosti vymezuje tři základní typy literárněvědného designu, které pojmenovává design tradiční neboli naivní, design metodologický a design konceptuální. Těžiště jeho úvahy pak spočívá v detailnější charakteristice těchto designů tak, jak v myšlení o literatuře historicky postupně vykrystalizovaly a také jak se prolínají v dnešní literárněvědné praxi. A jakkkoli se v dějinách tyto typy vzájemně vůči sobě ostře vymezovaly, vyjadřuje názor, že do budoucna bude nevyhnutelná a užitečná jejich vědomá koexistence, neboť ta vytváří široký prostor po uchopení něčeho tak neuchopitelného a mnohostranného, jako je literatura.
In relation to his book Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie (A Black Cat or The Subject of the Expert in Literary Thinking and His Communication Strategies, Praha, Academia 2012), the writer of the article suggests incorporating design as a concept into literary thinking. He builds his opinion on the fact that literary scientific speeches are not only meant to communicate ideas and contents but also to present and represent the speaker in front of the literary scientific community. Literary experts therefore naturaly need to consider what they say as well as how they say it: to find means of expression which will be regarded by the potential recipients as appropriate or even progressive. It is true that the term design, which denotes this speech function, places accent on the uniqueness of an individual speech but it also reflects collective conformity because it counts on mechanisms of identification, automatization and embellishment. If it was recognized, the term would make it possible to analyze a number of literary text features ranging from the choice of the subject, genre and appropriate language to terminology, citation method as well as the choice of the ideas and the people that the speaker makes references to as those who he/she respects or challenges. There also appears a possibility to characterize the design of individual literary schools, methodologies and approaches. In this context the writer himself defines three essential types of literary design, which he names traditional or naive design, methodological design and conceptual design. His focus of attention is on detailed characteristics of the mentioned designs and the ways they have developed in literary thinking in the course of time, and they overlap with current literary scientific practice. And no matter how these types have related to each other in history, the writer holds the opinion that in the future their conscious coexistence will be necessary and useful because that is what creates space for grasping such an unintelligible and complex thing like literature.
Ako citovať:
ISO 690:
Janoušek, P. 2019. Design jako literárněvědný pojem?. In Slovenská literatúra, vol. 61, no.2, pp. 160-170. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
APA:
Janoušek, P. (2019). Design jako literárněvědný pojem?. Slovenská literatúra, 61(2), 160-170. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
O vydaní:
Publikované: 22. 1. 2019