Obsah
Režisér Jozef Prážmári vo svetle archívu Štefana Hudáka, strany: 14-23 Full text
Marek Cpin a jeho návraty k avantgardě, strany: 24-34 Full text
Oceľ a obrazovky, strany: 36-47 Full text
Divadlo pohybu a Viliam Dočolomanský, strany: 48-59 Full text
Romeo Castellucci: potreba divadla, strany: 60-68 Full text
Keď kráter začne dýchať... umením, strany: 140-149 Full text
Slovensko (a to jeho teátro), strany: 150-165 Full text
Koniec umenia postmoderny a výzvy novej epistémy, strany: 180-191 Full text
Divadelní inscenace prismatem objektově orientované ontologie, strany: 192-201 Full text
Multimédia a divadlo, strany: 202-216 Full text
Specifika Suzukiho hereckého tréninku a jejich účinek, strany: 218-234 Full text
Perspektívy financovania profesionálneho divadla na Slovensku, strany: 286-307 Full text
Údaje
Vydavatelia: Centrum vied o umní Slovenskej akadémie vied , Ústav divadelnej a filmovej vedy
Typ knihy: editorovaná kniha
Publikované: 29. 12. 2023
Rok vydania: 2023
Miesto vydania: Banská Bystrica
Počet strán: 312
Jazyk: slovenský, anglický
ISBN 978-80-971155-5-5 (online)
O kapitole
In: Divadlo pre 21. storočie: Zborník vedeckých príspevkov z medzinárodnej Banskobystrickej teatrologickej konferencie
Jan Vedral
Narcismus v divadle a narcistní divadlo Dramaturgický esej a současně prolegomena možného příštího rozsáhlejšího výzkumu
Řada soudobých divadelních textů a divadelních a performativních produkcí dává přednost před zkoumáním lidského jednání v interpersonálních vztazích subjektivite a zkoumání sebe sama. Tím do jisté míry popírá podstatu dramatismu. Sebevzhlíživost divadla se projevuje jednak v jeho časté sebetematizaci jako média, jednak ve využívání performativních a scénických postupů jako terapeutického nástroje sebepoznání jeho tvůrce. Od Tadeusze Kantora, který stojí jako demiurg uprostřed obrazů zvnějšňujících jeho zakoušení vztahu jedince a světa, vede cesta k produkcím, jejichž obsahem je často jen sebevýzkum vyjadřující intimní vztah sebe sama k sobě samotnému, často vlastní nepřijetí sama sebe. Narcisimus je jako kulturní topos vnímán jako sebeláska a tak se také může jevit ono sebepředvánění a ostentativní sebeprožívání. Úvaha, kterou chci nabídnout, ale vychází z psychologického pojetí narcisistické poruchy osobnosti jako patologických projevů „uvěznění ve vnitřním žaláři“ a z pohledu na to, jak se její divadelní tematizací v dnešní kultuře posilují tendence, jejichž důsledky jsou v přímém rozporu s požadavky resilience. Přičemž ale onen módní sebevýzkumný subjektivismus a módní odolnost jsou paradoxně zároveň součástí jednoho paradigmatu.
Údaje
Strany: 166 - 178
Jazyk: český
Rok vydania: 2023
Kľúčové slová:
divadlo jako sebevýzkum, sebescénování, subjektivismus, narcisismus, resilience