In: Slovenská literatúra, vol. 59, no. 4
Dagmar Mocná
Detaily:
Rok, strany: 2019, 312 - 323
Jazyk: slo
Kľúčové slová:
Jan Neruda,Ballads And Romances,ballad transformation,legend
Typ článku: Vedecká štúdia / Study
DOI: https://doi.org/--
O článku:
Cílem stati je prozkoumat transformaci žánru balady v básnickém díle Jana Nerudy, zejména v jeho zralé básnické sbírce Balady a romance z roku 1883. Vycházíme ze stávající, poměrně bohaté odborné literatury, zabývající se zejména genezí sbírky, předlohami a inspiračními zdroji jednotlivých básní a Nerudovým rozlišováním mezi baladou a romancí, dále pak z prvotního kritického ohlasu sbírky.
Žánr balady patřil k oblíbeným žánrům májovců, kteří jej naplnili novým, zejména sociálně kritickým obsahem. Touto cestou šel i mladý Jan Neruda, ve své zralé tvorbě se však jakoby vrátil k tradičním východiskům baladického žánru. Ve skutečnosti byl tento návrat jen částečný, neboť přes všechen obdiv k jeho poetické síle jej zároveň transformoval tak, aby v jeho rámci mohl vyjádřit zkušenost moderního člověka. Především rozšířil pole žánru jeho prolnutím s legendou, žánrem v jehož ovzduší prožil své dětství. Jeho příběhy ze života svatých jsou humorně persiflující (v této rovině nezapře svou mladistvou zálibu v heinovských provokacích), avšak stejnou měrou také vážné. Týká se to především látek spjatých s Ježíšem, jenž se stává ústřední postavou sbírky. Vystupuje v ní v mnoha podobách: jako nemluvně v jesličkách, jako politický revolucionář, jako ukřižovaný boží syn i jako laskavý humanista v moderním renanovském pojetí. Z výčtu těchto podob je zřejmé, že Neruda baladu výrazně zpolitizoval. Vedle biblických látek užil k tomuto účelu motivy spjaté s národní historií i se soudobým evropským politickým děním. Zatímco v romancích je političnost obsahu častěji prvoplánová (včetně explicitních revolučních výzev), balady spíše vyzývají k hlubším úvahám o společenských procesech a národním osudu. Přestože se Neruda prokazatelně inspiroval folklorem, je prostota jeho balad a romancí pouze zdánlivá; deklarovaná prostonárodnost je výsledkem rafinované umělecké stylizace. Staré formy spisovatel nezavrhl, ale naplnil je moderním obsahem, vyjadřujícím složitost soudobého světa.
The goal of the article is to examine the transformation of the ballad as a genre in Jan Neruda´s poetry, especially in his mature collection of poems called Balady a romance (Ballads And Romances) of the year 1883. The study builds on the existing, quite extensive scientific literature dealing with the making of the book, the models and the sources of inspiration for individual poems and Neruda´s distinction between the ballad and the romance, and then first critical feedback on the collection.
The ballad was one of the favourite genres of the May School members, who filled it with new, especially social-critical contents. This is the way young Jan Neruda went, too, nevertheless, in his mature production, he seems to have come back to the traditional form of the genre. In fact, it only was a partial comeback as despite all the admiration for his powerful poetry, he transformed it so as to able to express a modern man´s experience. First of all, he extended the scope of the genre by overlapping it with the legend, the genre in the atmosphere of which he had spent his childhood. His stories of saints´ lives are of humorously mocking nature (in this respect he cannot conceal his inclination for Heinesque provocations), however, they are also just as serious. This particularly applies to the subjects related to Jesus, who became the central character of the collection. He appears there in many forms: as a baby in a crib, as a political revolutionary, as a crucified son of God and as a kind humanist as based on the modern concept of Renan´s. The list of the forms makes it clear that the ballad was considerably politicized by Neruda. Besides the biblical subjects he used for that purpose the motifs related to national history as well as the contemporary political events. While the political aspect in the romances is very often obvious (including explicit revolutionary appeals), the ballads call for deeper contemplation about the social processes and the fate of the nation. Despite the fact that there is available evidence Neruda was inspired by folklore, his ballads and romances are only seemingly simple; the presented folkiness is the result of sophisticated artistic pretence. The writer did not abandon the old forms, he filled them with modern contents expressing how complicated the contemporary world is.
Ako citovať:
ISO 690:
Mocná, D. 2019. Transormace baladického žánru v básnické tvorbě Jana Nerudy. In Slovenská literatúra, vol. 59, no.4, pp. 312-323. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
APA:
Mocná, D. (2019). Transormace baladického žánru v básnické tvorbě Jana Nerudy. Slovenská literatúra, 59(4), 312-323. 0037-6973. DOI: https://doi.org/--
O vydaní:
Publikované: 21. 1. 2019